Angínovník

Angínovník čínský

Angínovník čínský (Iris domestica) je vytrvalá bylina pěstovaná pro hezké květy a léčivé účinky listů i oddenku. Je již po staletí používaná ve východoasijské medicíně preventivně nebo kurativně. V minulosti byl angínovník čínský znám pod jménem Belamcanda chinensis, v roce 2005 však byl rod Belamcanda na základě analýz DNA převeden do rodu Iris a dostal nové vědecké jméno Iris domestica.

V zahradách se pěstuje jako nenáročná trvalka s dekorativními listy a hlavně květy, které lze použít i k řezu, nebo jako přírodní léčivo v tradiční čínské medicíně. Listy i kořen obsahují glykosidy (belamcadin, tectoridin, shekanin a iridin), alkaloidy, flavonoidy, silice i třísloviny. Listy se užívají čerstvé, kořen se suší, drtí, namáčí či spařuje.

Nejčastěji se používají listy mající antiseptický a místně analgetický účinek, které se žvýkají čerstvé a jsou poměrně palčivé. Pomáhají při zahlenění dýchacích cest, bolestí v krku i u léčby samotné angíny, odtud české jméno byliny "angínovník". Působí poměrně razantně a doporučuje se asi 3 cm listu žvýkat nejvýše šestkrát denně po půl minutě, pak jej vyplivnout. S nástupem zimního období lze užívat preventivně jednou denně. Těsně po užití se pro prodloužení účinku léčivých látek nedoporučuje pít. U alergických jedinců působí mírně toxicky, může způsobit otok dýchacích cest.

Odvar z kořene se používá řidčeji, aplikuje se při chorobách ledvin a močových cest, revmatismu a nadýmání, působí příznivě na trávicí ústrojí i pohlavní žlázy, kloktá se jim pro dezinfekci ústní dutiny. Nedoporučuje se těhotným, může zastavit vývin plodu během prvního trimestru těhotenství.