Jan Ježek
otec dvou dětí, milovník přírody
6. června

Vrcholí sezóna klíšťat

Určitě také milujete dlouhé procházky přírodou. Ať už jen tak, bezcílně a pro radost, nebo při venčení pejska, sami nebo s dětmi, v lese nebo na loukách – v naší přírodě se bohužel nevyhneme jednomu otravnému parazitovi: klíštěti. Měří sice jen několik milimetrů, ale dokáže způsobit pěkné starosti. Přenáší totiž závažné choroby, které v nejhorším případě můžou skončit i smrtí. Co o klíšťatech ale vlastně víme?

Tenhle druh roztoče latinsky nazývaný Ixodes ricinus je v našich zeměpisných podmínkách hodně doma. Vyhovují mu nižší až střední nadmořské výšky, teplé a vlhké, ale nikoli horké a suché klima, a dostatek bujné vegetace. Prostě typické české lesy a louky. Úplně nejlépe mu je ve vlhkých lužních lesích s hustým porostem bylin a keřů. Dospělé klíště tráví svůj život přichycené na rostlinách zhruba ve výšce 20 až 100 cm, kde trpělivě čeká na svoji oběť.

Doslova oběť, neboť klíštěti nejde o nic jiného, než sát krev svých hostitelů. Kromě savců jsou jimi i ptáci a dokonce také plazi. Jenže než takové klíště dospěje, projde třemi vývojovými fázemi a pokaždé vystřídá jiného hostitele!

Že je klíště trpělivé, platí určitě také beze zbytku. Vydrží hladovět třeba i rok. Ale jakmile se jej nějaký nebohý tvor dotkne, reflexivně se přichytí, díky speciálním orgánům na hlavě prokousne kůži a už saje. Proces sání trvá týden až dva a mezitím se plní měkký, kožovitý útvar na zadečku. Představte si, že se dokáže zvětšit až 300x! Pak se klíště jednoduše pustí a hledá, s kým by se rozmnožilo. Krve nám tolik neubyde, potíž je ale v kontaktu klíštěte s naší krví: vesele do ní proudí viry a jiné mikroorganismy, které klíšťata přenášejí.

V tom je právě jejich největší problém – viry encefalitidy nebo bakterie boreliózy způsobují u lidí dost nepříjemná onemocnění. Mnoho informací o těchto nemocech najdete zde nebo zde. Nějakou nemocí je u nás nakaženo zhruba každé čtvrté klíště. Naštěstí už dnes existují účinná očkování. Pokud jste ale nezvládli nechat se naočkovat v zimě, teď v létě už bude pozdě, protilátky vaše tělo nezvládne vytvořit.

Bojovat s klíšťaty se však dá na více frontách. Nicméně pozor, občas můžete narazit na nějaký mýtus, zaručenou radu, která se pravdě bude blížit jen málo. Setkal jsem se s názorem, že klíšťata skáčou na lidi ze stromů. Kde žijí a jak se kořisti zmocňují, to už jsme si vysvětlili. Zaslechnout lze také, že napadají jen lidi se sladkou krví. Ehm, krev opravdu necítí, zato mají zvláštní orgán zvaný Hallerův, který citlivě detekuje přítomnost oxidu uhličitého. Ten vydechují všichni tvorové vybavení dýchací soustavou. A živočich, který dýchá, musí také disponovat krevním oběhem, který rozvádí kyslík po těle. Jdou na to chytře, tihle malí roztoči.

Možná si také na výpravy do přírody oblékáte světlé oblečení. V tomto případě děláte dobře, ale nikoliv snad proto, že vás bílá barva ochrání, ale jednoduše proto, že na světlém oblečení jsou černá klíšťata dobře vidět. Prostě je dobré být připraven: vhodným oblečením a použitím repelentu nedáte klíšťatům skoro žádnou šanci.

U repelentů se chvilku zastavme. Na trhu jich najdete nepřeberné množství, jistě máte s některými dobrou, s jinými lepší zkušenost. Většina jich ale obsahuje syntetickou látku DEET původně vyvinutou pro vojáky v 2. světové válce, kteří v džungli bojovali nejen s protivníkem, ale hlavně s nepředstavitelnými nálety komárů, zhusta nakažených malárií. Čistě přírodní odpuzovače hmyzu Phytos obsahují pouze esenciální oleje z rostlin, jejichž repelentní účinky využívaly celé generace našich předků. Silice některých rostlin totiž obsahují látky, které zmatou zmiňovaný Hallerův orgán klíštěte, a to nás pak doslova necítí.

Pokud si přeci jen nějaké to klíště přinesete domů, určitě se ho chcete co nejdříve zbavit. Čím kratší čas v kůži stráví, tím menší bude pravděpodobnost přenosu infekce. I v téhle oblasti najdete spoustu zaručených návodů. Spoléhal bych se spíš na odborníky ze Státního zdravotního ústavu, kteří doporučují užití speciální pinzety nebo obyčejného navlhčeného hadříku, kterým s klíštětem pohybujete ze strany na stranu, než se samo uvolní. Rozhodně není dobré klíštětem točit, jeho kousací ústrojí není šroub.

Jestli ale máte z klíšťat pořádnou fóbii a raději byste se pobytu v přírodě chtěli vyhýbat, pak vězte, že i klíšťata mají své dny. V závislosti na roční době a stavu počasí se pohybují na škále neaktivní – extrémně aktivní. Skvělý týdenní přehled aktivity klíšťat vydává ČHMÚ. Také geografické podmínky jsou v České republice dosti rozmanité. Pojedete na výlet do Krkonoš? Pak se podívejte na mapu výskytu infikovaných klíšťat, přesně uvidíte míru rizika.

Přejme si tedy co nejméně červených fleků!


Klíšťol

Čistě přírodní odpuzovač hmyzu