Nero

směs 100% esenciálních olejů

10ml


inspirováno dobou starověkého Říma

Objem

10 ml

103 

Popis produktu

Zprávy o využívání vonných látek jsou staré jako historie sama. Vůně čerstvých květin zlepšovala náladu a stimulovala, pálení aromatických suchých rostlin očišťovalo a doprovázelo rituální náboženské obřady. Výsledkem snahy izolovat vůně a mít je kdykoliv po ruce i mimo vegetační období, na cestách nebo jako antiseptikum při epidemiích, bylo objevení metody macerace a extrakce. Vonné látky se nejdříve vázaly na tuk nebo olej, později se extrahovaly v alkoholu. Od 19. století dodnes se silice získávají nejčastěji destilací vodní parou. Ve 2. polovině 19. století začíná výroba syntetických látek, která spolu s přírodními umožňuje ve 20. století obrovský rozkvět parfumerského průmyslu.

Pro milovníky vůní a aromaterapie zvláště je štěstí, že o oblibě vůní existují četné písemné zprávy i archeologické důkazy již z dob nejstarších nám známých civilizovaných společností.

V naší nabídce historické aromaterapie jsme provedli výběrový průřez těmito speciálními dějinami tím nejzajímavějším způsobem: pomocí odborných pramenů jsme zrekonstruovali oblíbené vonné kompozice známých historických osobností.

Doslova drogou se staly vůně pro císaře, který se “proslavil” tím, že zapálil Řím (64 po Kr.). Jméno Nero proto zná dnes každý. V jeho okolí nesmělo být nic, co by příjemně nevonělo. O tom, které květy se v císařských sálech a lázních používaly, existují podrobné zprávy, proto se námi namíchané vůně mohou výrazně blížit vůni těl a šatů těchto despotů. (Mimochodem slovo “parfém, parfum” vzniklo odvozením z latinského “per fumum” = prostřednictvím kouře).

 


Doplňující informace

#EAN:8594048985563

Mohlo by se Vám líbit…

Nero

Nero Claudius Caesar Augustus Germanicus (rodným jménem Lucius Domitius Ahenobarbus; 15. prosince 37 – 9. června 68) byl římský císař pocházející z julsko-klaudijské dynastie a vládnoucí od 13. října 54 až do okamžiku své smrti. Nero byl synem Gnaea Domitia Ahenobarba a jeho manželky Agrippiny mladší. Trůnu se ujal po smrti svého adoptivního otce Claudia, který ho učinil svým nástupcem - prostřednictvím adopce. V průběhu jeho panování byla soustředěna pozornost na diplomacii, obchod a kulturní rozvoj. Správu říše ponechal nejprve na bedrech svých rádců, později se sám chopil řízení státu. Nakloněn umění, dal zbudovat četná divadla a podporoval konání různých her a uměleckých soutěží.

Jeho vláda je často spojována s tyranií a extravagancí, jelikož je znám nařízením mnoha poprav či sebevražd. Neblaze proslul zločiny spáchanými na svých příbuzných nebo blízkých, především vraždou vlastní matky Agrippiny, manželky Octavie, adoptivního bratra Britannika a vychovatele Senecy. Příslušníky urozených vrstev římské společnosti pohoršoval a zahanboval svým veřejným vystupováním v divadlech.